« Úvod | Zamyšlení nad smrtí »

POSMRTNÝ ŽIVOT

POSMRTNY ZIVOT
20003006_9ef9bfebdd_m
Otázka, zda existuje posmrtný život, nespadá do pravomoci vědy, protože věda se zabývá jen klasifikací a analýzou skutečností získaných prostřednictvím smyslů. Navíc se člověk zabývá vědeckými studiemi a výzkumy v moderním smyslu slova jen několik posledních století, zatímco představa posmrtného života jej provází odjakživa. Všichni proroci vyzývali své národy, aby uctívaly Boha a věřily v posmrtný život. Víru v posmrtný život tak zdůrazňovali, že i sebemenší pochybnost o jeho existenci znamenala popření Boha a zbavovala smyslu všechny ostatní víry. Samotný fakt, že všichni proroci se zabývali metafyzickou představou posmrtného života s takovou důvěrnou znalostí a stejným způsobem - přitom rozdíl mezi dobami, kdy žili, činil až tisíce let - dokazuje, že zdroj jejich vědění o posmrtném životě, tak jak sami hlásali, byl tentýž - tedy Božské zjevení. Víme rovněž, že tito proroci čelili silné opozici ze strany svých národů, a to především ve věci posmrtného života, protože jej ony národy považovaly za nemožný. Ale přes veškerý odpor si proroci získali mnoho následovníků. Vzniká otázka, co přinutilo tyto následovníky, aby opustili své tradiční náboženské představy, tradice a zvyky svých předků a riskovali přitom, že budou zavrženi vlastní společností? Odpověď je jednoduchá: využili možností své mysli a srdce a uvědomili si pravdu. Uvědomili si tuto pravdu skrze vjemy? Ne, protože vjemový zážitek posmrtného života není možný. Bůh přece dal člověku vedle vjemového vnímání i rozumové, estetické a morální vnímání. Právě toto vnímání vede člověka při posuzování skutečností, které nelze ověřit smysly. A právě proto všichni proroci při výzvách, aby lidé věřili v Boha a v posmrtný život, působili na estetické, morální a rozumové vnímání člověka. Když například modloslužebníci v Mekce popírali možnost posmrtného života, odhalil Korán slabinu jejich postoje, když vystupuje s velmi logickými a racionálními argumenty na jeho podporu:
"... a dokonce Nám podobenství uvádí zapomínaje na své stvoření a hovoří: ‚Kdo kosti oživí, když již zpráchniví?' Odpověz: ‚Oživí je ten, kdo poprvé je stvořil a jenž dobře o každém stvoření ví, jenž pro vás ze stromu zeleného oheň učinil, takže si z něho zapalujete.' Což není ten, jenž stvořil nebesa i zemi, schopen stvořit jim podobné? Však ano, vždyť On stvořitel je, vševědoucí." (36: 78-81)

Při jiné příležitosti Korán velmi jasně říká, že nevěřící nemají pro své popření posmrtného života žádný rozumný důvod. Je založeno na pouhých domněnkách:
"Říkají: ‚Neexistuje leč tento náš život pozemský, zemřeme a žijeme a pouze čas nás zahubí!' Však o tom, co říkají, žádných vědomostí nemají a jenom se tak dohadují. A když jsou jim sdělována Naše znamení jasná, nemají jiného důkazu, než že říkají: ‚Přiveďte tedy předky naše, jste-li pravdomluvní!'" (45: 24-25)

Bůh nepochybně pozvedne všechny z mrtvých. Ale Bůh má svůj vlastní plán. Nastane den, kdy bude zničen veškerý vesmír a pak budou mrtví opět oživeni a stanou před Bohem. Ten den bude začátkem života bez konce a ten den bude každý člověk odměněn Bohem podle svých dobrých nebo zlých skutků.
Vysvětlení, které Korán o nezbytnosti posmrtného života předkládá, je to, co morální vědomí člověka vyžaduje. Jestliže totiž neexistuje posmrtný život, pak sama víra v Boha se stává zbytečnou nebo v případě, že někdo i tak věří v Boha, jde o nespravedlivého a lhostejného Boha: člověka kdysi stvořil, ale už se nestará o jeho osud. Bůh je však určitě spravedlivý. Potrestá tyrany, jejichž zločiny jsou nesčetné; pozabíjeli stovky nevinných lidí, v mnoha směrech morálně zkazili společnost, zotročili mnohé lidi, aby sloužili jejich rozmarům apod. Člověk má na tomto světě dopřáno jen velmi krátké období života, a protože tento fyzický svět není věčný, nejsou zde možné spravedlivé odplaty či potrestání zla nebo odměny za vznešené skutky. Korán výrazně říká, že Den posledního soudu musí přijít a že Bůh rozhodne o osudu každé duše podle jejího rejstříku skutků:
"Ti, kdož neuvěřili, říkají: ‚Nepřijde na nás Hodina!' Odpověz: ‚Ale ano, při Pánu mém, přijde na vás!' On zná nepoznatelné a neunikne Mu ani váha zrnka prachu na nebesích a na zemi; a není nic menšího ani většího, aby to nebylo v Knize zjevné zapsáno. Hodina přijde, aby Bůh mohl odměnit ty, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, a těm dostane se odpuštění a přídělu štědrého. Avšak těm, kdož snažili se znemožnit znamení Naše, těm dostane se muk trestu bolestného." (34:3-5)

Den zmrtvýchvstání bude dnem, kdy se naplno projeví Boží atributy spravedlnosti a milosrdenství. Bůh zaplaví svou láskou ty, kteří trpěli pro Jeho věc během pozemského života a věřili, že je očekává věčná blaženost. Ale ti, kteří ostouzeli štědrost Boží a nedbali o další život, budou ve velmi bídném stavu. V jednom přirovnání o nich Korán říká:
"Je ten, jemuž jsme přislíbili slib překrásný, s nímž vskutku se setká, roven tomu, komu jsme darovali krátké užívání života pozemského a jenž mezi předvedenými bude v den zmrtvýchvstání?" (28:61)

Korán také říká, že tento pozemský život je přípravou pro věčný posmrtný život. Ale ti, kteří to popírají, se stávají otroky vášní a tužeb, zesměšňují čestné a bohabojné lidi. Takoví lidé si své bláznovství uvědomují jen v okamžiku smrti a přejí si, aby dostali na světě ještě jednu příležitost, ale marně. Jejich bídný stav v okamžiku smrti a hrůza ze dne posledního soudu a věčná blaženost zajištěná upřímným věřícím jsou krásně vylíčeny v následujících verších Koránu:
"A když k některému z nich přichází smrt, tu volá: ‚Pane můj, dej mi vrátit se na zemi, možná že vykonám něco dobrého v tom, co jsem zanedbal!' Však pozor! Toto jsou jen slova, jež pronáší, avšak za nimi stojí přehrada až do dne, kdy budou vzkříšeni. A až bude troubeno na roh, v ten den mezi nimi nebude svazků příbuzenských, a nebudou se vzájemně vyptávat. Ti, jejichž váha bude těžká, ti věru budou blažení, ale ti, jejichž váha bude lehká, ti sami sobě ztrátu způsobili a budou v pekle nesmrtelní, jejich tváře bude oheň ošlehávat a oni budou křivit ústa svá." (23:99-104)
Víra v posmrtný život nejenže zaručuje úspěch na onom světě, ale naplňuje také tento svět mírem a štěstím, protože činí jednotlivce zodpovědné a svědomité v jejich konání.

Pomyslete na lid Arábie. Hazardní hra (majsir), víno, krevní msty, rabování a vraždění byly jeho hlavními rysy, když ještě nevěřil v posmrtný život. Jakmile ale přijal víru v jednoho Boha a posmrtný život, stal se z něj jeden z nejdisciplinovanějších národů světa. Vzdal se svých neřestí, vzájemně si pomáhal v době nouze, a všechny spory urovnal na základě spravedlnosti a rovnosti. Podobně i popření posmrtného života má své následky nejen na onom světě, ale i na tomto světě. Když národ jako celek tuto víru popírá, začnou se společností šířit všechna zla a zlořády, až je tato společnost nakonec zničena. Korán se zmiňuje o hrozném konci kmene Ád, Thamúd a faraona dost podrobně:
"Jak Thamúdovci, tak i Ádovci roztříšťující za lež pokládali. Co Thamúdovců se týče, ti byli ranou hromovou zahubeni, zatímco Ádovci byli vichřicí svištivou, nezkrotnou skoseni. Bůh dal jí, zničující, nad nimi vládu po osm dní a sedm nocí; a byl bys tam viděl lidi k zemi vržené, jako by to byly kmeny palem vykotlané. A vidíš snad, že by po nich něco zůstalo? Též Faraón a ti, kdož před ním byli, i města vyvrácená se hříchy provinili a posla Pána svého neposlouchali, takže Bůh trestem nadměrným je uchvátil. A když se vodstva rozlila, na plující archu jsme vás přenesli, abychom ji pro vás připomenutím učinili a aby uši pozorné to podržely. Až bude zatroubeno na roh jedním zatroubením a země i hory budou zvednuty a rozdrceny úderem jedním, v ten den nezvratná dopadne a nebe se rozpoltí a bude zející toho dne a stát budou andělé na krajích jeho; v ten den osm jich nad sebou ponese trůn Pána tvého. V ten den předvedeni budete (před Boha) a nezůstane nic skryto z vašich skutků tajných. A komu bude dána kniha jeho do pravice, ten řekne: ‚Zde přečtěte si knihu mou! Já soudil jsem vždy, že s účtem svým se setkám jednou.' A takový bude mít žití příjemné v zahradě vznešené, jejíž plody na dosah budou. ‚Jezte a pijte v bezpečí za to, co jste již vykonali v době minulé!' A komu bude dána kniha jeho do levice, ten řekne: ‚Ach, kéž by mi nebyla dána kniha má a já se nikdy nedozvěděl účtu svého výsledek! Ach, kéž by tato smrt byla konečná! K ničemu dnes mi není můj majetek a zanikla, daleko ode mne, pravomoc má!'" (69:4-29)

Takže takové jsou velmi přesvědčivé důvody, abychom věřili v posmrtný život.

Všichni proroci vyzývali svůj národ, aby v něj věřil.
Pokaždé, když je společnost založena na základě této víry, jednalo se vždy o velmi ideální společnost, mírumilovnou, zbavenou společenských a morálních zel.
Dějiny dosvědčují, že pokaždé, když byla tato víra kolektivně odmítnuta i přes opakované varování proroka, byla taková skupina kolektivně potrestána Bohem už na tomto světě.
Morální, estetické a racionální vlastnosti člověka se souhlasně vyjadřují o možnosti posmrtného života.
Boží atributy spravedlnosti a slitovnosti nemají žádný význam, jestliže posmrtný život neexistuje.


A Allah vi nejlepe
02.01.2008 20:41:48 | Autor: muslim.cz | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se