« Úvod | Zamyšlení nad smrtí »

Smrt, Den zmrtvýchvstání, Peklo

hell
Harun Yahya

Obsah


Rci: "Smrt, před níž prcháte, se s vámi věru setká. Potom budete navráceni k Tomu, jenž zná nepoznatelné i všeobecně známé, a On vás již poučí o všem, co jste dělali!" 62:8

Předmluva

Smrt může člověka potkat ve kterémkoliv okamžiku. Kdo ví, možná i tvůj čas už nadešel, nebo je velmi blízko. To, co právě čteš, může být tvou poslední šancí, posledním varováním či připomenutím před tvou smrtí, abys se mohl ještě zastavit a přemýšlet. Ve chvíli, kdy čteš tato slova, si nemůžeš být jist, že budeš o hodinu později mezi živými. Řekněme, že budeš, ale kdo ti zaručí, že budeš žít ještě za další hodinu? A nemusí jít ani o hodinu, řekněme za minutu nebo sekundu. Nemáš dokonce žádnou záruku, že stihneš dočíst tento text do konce. Smrt může přijít v nejméně očekávané chvíli. Jedno je však jisté, totiž že ty, i lidé, které miluješ, zemřete. Za sto let již nebude naživu nikdo z těch, které znáš.

Každý z nás má nekonečné plány o svém životě. Dokončit studium na střední škole či univerzitě, pracovat, koupit si dům, oženit se, mít děti a vychovat je, nakonec spokojený důchod a ... Je to takové obecné schéma. Kromě toho má každý ještě tisíce jiných osobních plánů. Ať tak či tak, jejich uskutečnění není vůbec jisté. V protikladu ke smrti. Ta se uskuteční na 100 %. Student, který za každou cenu toužil dostat se na univerzitu, umírá během prvního ročníku. Někdo jiný zase první den cestou do práce. Nedávno sezdaní manželé vracející se ze svatební cesty podlehnou smrtelné nehodě. Byznysman, kterému se daří, si vybere cestu letadlem, aby urychlil svou cestu, ale zahyne při tragické nehodě. Všechny jejich plány jsou teď zbytečné. Neuskutečnili své plány a nemají možnost pokračovat v životě, odcházejí z tohoto světa... Aniž by byli připraveni na to, kam teď míří. Připravovali vše podrobně na mnoho let dopředu. Plány, které již nikdy nebudou moci realizovat. Ovšem zapomněli na to, co s určitostí čeká na každého z nás. Co by mělo být pro člověka obdařeného moudrostí, rozumem a intelektem důležitější naplánovat? Události, které jistě nastanou nebo něco jiného? Většina lidí přikládá větší váhu záležitostem nejistým. V každém okamžiku svého života spojují všechny své plány s lepším zítřkem. Pokud by byli lidé nesmrtelní, byl by tento výběr rozumný. Ale všechny naše plány končí okamžikem nazvaným smrt. Proto vazba člověka na záležitosti, které určitým okamžikem končí a nezájem o věci jisté, je absolutně iracionální. Přesto však lidé tento jasný fakt nechápou, neboť jejich mysl je jakoby očarovaná. Nejsou schopni poznat svůj skutečný život, který začíná až po smrti. Nepřipravují se na něj. Když vstanou z mrtvých, půjdou přímo do Pekla, které je stvořeno zvlášť pro ně, protože si ho zaslouží. Tento text vznikl, aby lidé začali přemýšlet o faktech, na které raději nechtějí myslet, a aby jim připomněl velkou událost, ke které se blíží rychlými kroky. Tato událost je jistá. Korán ji popisuje jako "nevyhnutelnou" v súře al-Haqqa (69:1). Proto útěk od myšlenek na toto téma není žádným řešením.


Nevyhnutelnost smrti



Lidské pokolení nalezlo odpovědi na mnoho otázek, které se v jeho historii objevily, kromě smrti. Přitom údělem každého živého tvora je v závěru smrt. Někteří končí svůj život velmi brzy, někteří žijí o něco déle a někteří se dožívají stáří. Žádná vlastnost - bohatství, postavení, hodnost, síla nebo krása, neoddaluje smrt. Vše bez výjimky musí zemřít a zemře. Většina lidí však nechce na smrt myslet a neuvědomuje si, že se s ní nevyhnutelně setká. Vyvinuli si obranný mechanismus, díky kterému zdánlivě nezemřou, pokud o smrti nebudou přemýšlet. Často se stává, že jakmile někdo začne mluvit o smrti, lidé ho považují za pesimistu a nedovolí mu pokračovat. Kdo mluví o smrti, ať už tím sleduje nějaký cíl nebo ne, připomíná lidem jeden z nejdůležitějších faktů a alespoň na okamžik rozptyluje opar lehkomyslnosti. Je zajímavé, že lidé, kteří žijí svůj život v lehkomyslnosti a nevědomosti, tolik znepokojují věci, které je z jejich nevědomosti vyvádějí. Ovšem ten, kdo stále utíká od myšlenek na smrt, je pak velmi zdrcen, když se dostaví skutečná smrt. Čím větší je ignorace v tomto životě, tím větší bude překvapení a bolest ve Dni zmrtvýchvstání a v Pekle.

Neexistuje člověk, který je osvobozen od smrti. Je to nemožné! Člověk není pánem svého těla a života. Nerozhoduje o svém životě. Nemůže zastavit smrt. Pánem tohoto života je Ten, kdo jej dává. A On může odebrat život kdykoli chce. Alláh, Pán všeho života, nám říká tato slova:
Žádnému ze smrtelníků, kteří před tebou byli, jsme nesmrtelnost nedali. A jestliže ty zemřeš, budou snad oni nesmrtelní? 21:34
Na Zemi je v současnosti kolem 6 miliard lidí, a od časů prvního člověka zde žilo mnoho lidských pokolení. A všichni bez výjimky poznali smrt. Smrt je koncem všech, kteří žili před námi a žijí v současnosti. Nikdo se nemůže zachránit od tohoto konce. Korán o tom hovoří:
Každá duše okusí smrti; a teprve v den zmrtvýchvstání obdržíte plně své odměny. A kdo se vyhne ohni a bude do ráje uveden, ten dosáhl úspěchu. A život na tomto světě je pouze klamné užívání. 3:185

Smrt jako souběh okolností či špatný osud

Smrt nepřichází náhodou. Jako vše ostatní, smrt nastane, pokud je to vůle Alláhova. Každý člověk má určen čas narození, stejně daný je i čas smrti, přesně na sekundu. Lidé užívají svůj shora vyměřený čas a rychle se blíží k poslední vteřině. Místo, čas a způsob smrti je dán shora jejich osudem.

Přesto si většina lidí myslí, že smrt je následek určitých okolností, které v podstatě stvořil Alláh jako příčinu smrti. Každodenně se v tisku objevují nekrology a lidé docházejí k plytkým závěrům typu: "Kdyby byl trochu opatrnější nebo kdyby se nestala tato nehoda, jistě by žil." Ale každý člověk žije jen tak dlouho, jak je to dáno v jeho osudu, ani o sekundu déle nebo méně. Přesto si lidé bez víry myslí, že smrt je výsledkem určitého souběhu událostí. Korán věřící varuje před tímto zcela bludným myšlením nevěřících:
Vy, kteří věříte! Nebuďte jako ti, kdož neuvěřili a říkají o bratřích svých, když cestují po zemi nebo vydají se do boje: "Kdyby byli zůstali doma, nebyli by zemřeli a nebyli by zabiti!" Kéž by to Alláh učinil zármutkem v srdcích jejich! A Alláh dává život i smrt a Alláh jasně zří vše, co děláte. 3:156
Víra, že smrt je výsledkem souběhu okolností, je zcela nesmyslná a svědčí o velké ignoraci. Následkem je pak velké psychické trauma, nemístný žal a trápení v případě úmrtí blízké osoby, jak o tom hovoří výše uvedený verš. Nevěřící a ti, kteří odvrhují náš ukazatel správné cesty, Korán, pociťují velké trápení, žal a vzrušení, když umírá někdo blízký. Zdá se jim, že mrtvý mohl při troše štěstí přežít, a protože měl smůlu, z nedostatku pozornosti, či příčinou nešťastné náhody, zemřel zbytečně. Tyto myšlenky pak ještě zvětšují jejich zármutek a bolest. Jejich bolest je v podstatě svázaná s jejich nevírou. Přestože je toto téma obestřeno jistým tajemstvím, je jisté, že příčinou smrti není silniční nehoda, nemoc nebo cokoli jiného. Všechny tyto příčiny byly stvořeny Alláhem. Když končí náš čas, naše duše jsou odebrány společně s těmito bludnými představami. Člověk, i kdyby vynaložil celý svůj majetek, není schopen prodloužit svůj život ani o minutu. Korán popisuje toto právo Alláha následujícím způsobem:
Odpověz: "Není v moci mé způsobit si škodu či užitek, leda bude-li Alláh chtít. Národ každý má svou lhůtu, a když se lhůta jeho naplní, neodloží ani neuspíší ji nikdo ni o hodinu jedinou." 10:49


Nepochopení pojmu osud



Mnoho lidí špatně chápe pojem osud, zvláště co se týká smrti. Neracionální výrazy typu: "změnit osud" nebo "utéci osudu" jsou mezi lidmi velmi rozšířené. Někteří lidé si myslí, že jejich očekávání a předpovědi se stávají jejich osudem. A když se pak neuskuteční, myslí si, že je určený osud minul či se změnil. Jejich úvahy jsou velice nerozumné: je to jakoby poznali svůj osud před jeho uskutečněním, ale on se nakonec neuskutečnil, jak měl. Tato nelogičnost v myšlení vzniká kvůli nepochopení smyslu osudu. Osud nebo los je skutečností. Tak jako Alláhův akt stvoření a určení všech událostí v minulosti i budoucnosti v bezčasovém rozměru. Alláh stvořil z ničeho koncepci času a prostoru a je nad časem i prostorem. Všechny sledy událostí, které se uskutečnily nebo teprve uskuteční jsou naplánovány a stvořeny co do minuty. Čas je stvořen Alláhem, proto je On na časem. Nemůže pro Něj být žádná skutečnost, na jejíž výsledek čeká, vždyť On sám vše stvořil. Z Jeho úhlu pohledu, počátek a konec všeho je určen v bodě v nekonečnu. Jakoby se vše již událo. Na filmovém pásu není možné, aby jednotlivá okénka změnila film, podobně v běhu života nemá nikdo takovou moc a schopnost něco změnit. Osud má vliv na lidi, lidé nemají vliv na svůj osud. Lidé jsou součástí osudu a nemohou existovat nezávisle na něm. Jak můžeme mluvit o změně osudu, když nemáme možnost nacházet se za jeho rámcem? Je to možno srovnat s filmovou postavou, která by se fyzicky dostala ven z filmu, ve kterém hrála a vystřihovala a měnila by v něm scény, kterých se sama účastnila. Je to zcela nelogické. Z tohoto pohledu výrazy typu "utéci osudu" nebo "změnit osud" jsou zcela absurdní. Když někdo říká, že změnil svůj osud, ve skutečnosti říká něco shora daného v jeho osudu. Někdo se může nacházet několik dnů v kómatu a může se zdát, že jen zázrakem by se mohl vrátit k životu. Pak se ale navzdory očekávání probere. To však neznamená, že "překonal svůj osud" nebo ho změnil. Znamená to jedině to, že čas tohoto člověka se ještě nenaplnil. Vše je již zapsáno a shora určeno Alláhem. Takto hovoří Korán:
Alláh vás stvořil z prachu, potom z kapky semene a posléze z vás učinil pohlaví dvojí. A nechodí samice žádná s útěžkem ani neslehne, aniž by o tom On věděl; a neprodlouží se život dlouhověkému a není zkrácen život žádnému, aniž by to bylo v Knize zaznamenáno; a to vše je Alláhu velmi snadné. 35:11
Žádná duše nemůže zemřít jinak, než z dovolení Alláha a podle zapsané a pevně stanovené lhůty. Kdokoli si přeje odměnu již v životě pozemském, tomu z ní něco dáme, a kdokoli si přeje odměnu v životě budoucím, tomu z ní něco dáme - a My odměníme vděčné. 3:145
Těmito příklady nám Alláh ukazuje neohraničenou moudrost a hojnost v různorodosti Jeho stvoření. Zvětšuje to obdiv a vděčnost věřících lidí a upevňuje jejich víru. Na druhé straně to vyvádí z míry nevěřící, jejichž argumentace jsou zcela nelogické. Pomáhá to věřícím lidem poznat Alláha tak, že ukazuje hloupost a nechápavost nevěřících, a učí věřící na jejich příkladu.

Dalším všeobecně rozšířeným přesvědčením je fakt, že den smrti 80-letého člověka je jeho osudem a určenou hodinou smrti, zatímco smrt mladé osoby nebo dítěte je považována za "neočekávanou a bolestnou událost". Tito lidé se sice snaží chápat smrt jako něco normálního, ovšem pokud jsou splněny určité podmínky. Podle nich je smrt po dlouhotrvající nemoci považována za přirozenou, zatímco smrt po náhlé nemoci nebo jako následek nehody je neštěstím.

Postoj lidí ke smrti je obvykle nepřátelský. Tento psychický stav je jasným znakem nevíry v osud a v důsledku toho v Alláha. Každý s takovýmito myšlenkami, jež jsou výsledkem nevíry, je odsouzen k životu v utrpení a zármutku, a to je pouze počátek na Tomto světě. Na Onom světě to bude již stav trvalý.


V oparu lhostejnosti



Člověk je svou přirozeností egoista a je velmi zaměřen na otázky týkající se jeho vlastního prospěchu. Tím více překvapující je fakt, že ten stejný člověk, který stále přemýšlí a propočítává dopodrobna svůj zisk, je nesvědomitý a lhostejný, pokud jde o smrt, která se ho bezprostředně týká. Tento způsob života, charakteristický pro lidi nepevné ve své víře, je v Koránu popsán jako lhostejnost. Lhostejnost je nezájem o pochopení dané skutečnosti a přijetí odpovídajících rozhodnutí. Začíná to opomíjením skutečnosti a nejasným vědomím a nakonec vede ke ztrátě odpovídajících reakcí. V jednom z veršů Koránu se říká:
Přibližuje se k lidem zúčtování jejich, zatímco lhostejně se odvracejí.. 21:1

U člověka smrtelně nemocného se předpokládá, že brzy zemře. Jisté je však také to, že osoba, která si to myslí, později nebo dříve také zemře. Lhostejnost nás vede k tomu, že neuvažujeme obráceně. Například pravděpodobnost úmrtí člověka nemocného AIDS je vysoká. Ale pravděpodobnost, že zemře osoba zdravá, je dokonce vyšší a v důsledku jistá. Může se stát, že smrt nás potká ještě dříve, než tohoto smrtelně nemocného pacienta, v nejméně očekávaném okamžiku. Všichni příbuzní při loži smrtelně nemocného pacienta jsou smutní. Ale měli by být smutní spíš nad sebou, vždyť přece také s jistotou zemřou. Jestli se tedy nevyhnutelně, dříve nebo později něco stane, tak by fakt, zda to bude později nebo dříve, neměl měnit naše reakce. Pokud jsme smutní kvůli něčí smrti, tak bychom měli také smutnit nad jinými a zároveň nad sebou samým. A nebo raději konečně rozptýlit opar lhostejnosti a pochopit skutečný význam smrti. Abychom to dokázali, je důležité odkrýt příčiny lhostejnosti.

Příčiny lhostejnosti



Nevzdělanost, nechuť přemýšlet a nedostatek vlastního názoru: Lidé, často s nízkou úrovní vzdělání a nechutí přemýšlet, nejsou obvykle zvyklí myslet a přemýšlet nad důležitými otázkami. A protože se nad svým životem nezamýšlejí, nemyslí ani na svou smrt. Každodenní záležitosti, se kterými si nikdy neporadí, vždy stačí, aby je plně zaměstnaly. Vyplňují svá malá předsevzetí a záležitosti, jsou zahlceni svými malými problémy a nejsou schopni myslet na tak vážné záležitosti jako je smrt. Když vidí něčí smrt nebo když někdo mluví o smrti, hned říkají: "Ať Bůh chrání ostatní" nebo "Doufejme, že nás to nepotká tak brzy".

Rychlost života: Život je tak rychlý a vzrušující, že bez zvláštní snahy může člověk zapomenout a ignorovat fakt smrti. A bez víry v Alláha je člověk vzdálen od takových pojmů jako osud nebo spoléhání na Alláha. Tento typ člověka se dokonce nesnaží utéci od smrti, protože je příliš zaneprázdněn, aby na ni vůbec myslel. Honí se za stále novějšími dočasnými plány, egoistickými zájmy a cíli. A náhle, šokován, poznává studenou smrt, beztoho, aby se na ni připravil. S lítostí žádá o možnost návratu, ale už je příliš pozdě.

Uklidňování se porodností: Jinou příčinou lehkomyslnosti je to, že se stále rodí noví lidé. Každý den se někdo narodí a někdo zemře. Populace se nikdy nezmenšuje, dokonce každým dnem vzrůstá. Když lidé přemýšlí o tomto cyklu, mají pocit, že počet porodů je v rovnováze s počtem úmrtí a systém je ve stavu rovnováhy. To oddaluje myšlenky na vlastní smrt. Ale pokud bychom si představili situaci, kdy by se nikdo nerodil a lidé by umírali jeden po druhém, populace by se rychle zmenšovala. Tak bychom daleko lépe pochopili fakt smrti. Lidé by viděli, jak jeden po druhém mizí a brzy přijde čas, dříve nebo později, i na ně. Představme si, že je několik lidí zavřených v cele smrti. Každý den jsou z ní vyprovázeny dvě osoby na exekuci a počet lidí v cele se zmenšuje. I kdyby to mělo trvat několik let, ti, kteří zůstali v cele, budou vždy s obavou čekat na následující den. Nikdy ani na sekundu nezapomenou na blížící se smrt. V podstatě věci, dnešní situace není tak odlišná od té výše popsané. Vždyť novorození nemají žádný vztah k těm, kteří čekají na svou smrt. Je to pouze bludný vnitřní výmysl, sebeklam.


Způsoby sebeklamu



Kromě výše zmíněných příčin, které způsobují, že lidé zapomínají na smrt, existují ještě klamavé lidské obranné mechanismy. Jsou popsány dále:

Odklad na stáří: Tento mechanismus obelhávání se obvykle vyskytuje u mladých a lidí středního věku. Předpokládají, že budou umírat okolo šedesátky nebo sedmdesátky. Proto odkládají stresující myšlenky na smrt až na pozdější léta. Zatím jsou v pohodě a poslední roky svého života si mohou rezervovat na tyto otázky. Nicméně člověk nemá žádnou záruku, že přežije byť i následující minutu. Nikdy neví, kdy a kde ho přepadne smrt a může na svůj dlouhotrvající plán zcela zapomenout. Každý den umírají lidé v jejich věku, ba i mladší. Každého dne se v novinách objevují nekrology, každého dne sledujeme smrt na našich obrazovkách. Jsou svědky smrti jiných, ale nikdy je nenapadne, že jednoho dne ostatní uslyší o jejich vlastní smrti. Kromě toho, pokud by se skutečně dožili svého stáří, aby mohli změnit svůj způsob myšlení a života, budou většinou znovu odkládat své rozhodnutí na pozdější dobu, až je nakonec dostihne smrt.

Odtrpím si svůj rozsudek a pak budu volný: Tento způsob myšlení je také velmi častý mezi lidmi, přestože to není nic jiného než pověra. V samotném Koránu se o tom mluví několikrát. Neboť lidé věřící a nevěřící budou od sebe odděleni a lidé věřící půjdou do ráje navždy, zatímco nevěřící budou umístěni do pekla, místa nepředstavitelné bolesti, také navždy:
A říkají, "Oheň se nás nedotkne, leda na dobu omezenou." Rci: "Uzavřeli jste snad o tom smlouvu s Alláhem? Alláh nikdy nezruší smlouvu Svou; anebo říkáte o Alláhu něco, o čem nemáte ponětí? Ba naopak ti, kdož zlého se dopustili, a ti, kdož obklopeni jsou hříchy svými, ti stanou se ohně obyvateli a budou v něm nesmrtelní. Ti však, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, ti budou ráje obyvateli a budou tam nesmrtelní. 2:80-82
A to proto, že řekli: "Nedotkne se nás oheň, leda na dobu omezenou." A byli obelstěni v náboženství svém tím, co si sami vymyslili. 3:24
Peklo je místem, kde na lidi čeká strašlivá bolest, jakou si nikdo nikdy nemůže představit. A i kdyby bylo možné po nějaké době peklo opustit, rozumný člověk by se tam nechtěl nacházet ani vteřinu. Peklo je místem utrpení k jakému není možné na tomto světě cokoliv přirovnat. Myšlenky na něco takového jsou znamením, že člověk naprosto ztratil soudnost. Vzpomeňme si jen na naši bolest a křik, když si spálíme palec.

Mé místo bude určitě v ráji: Někteří lidé si o sobě myslí, že jsou tak dobří, že již mají zajištěn pobyt v ráji. Proto, že vykonávají některé malé věci, které definují jako dobré a nedělají věci špatné, myslí si, že si zaslouží ráj. Jejich vědění o náboženství je malé, mají svou vlastní víru, kterou si vytvořili. Pokud se jich zeptáš, označí sami sebe za dobré lidi a věřící. Ale podle Alláhova Koránu jsou jen obyčejnými pohany. O této situaci hovoří súra Jeskyně:
Uveď jim podobenství o dvou mužích, z nichž jednomu jsme dvě zahrady révy vinné dali, obklopené palmami, a mezi nimi jsme obilí zaseli; a obě zahrady plody své přinesly a pána svého v ničem nezklamaly a mezi oběma jsme řece téci dali. A měl ovoce a řekl druhu svému při rozhovoru: "Mám více majetku než ty a mocnější jsem i rodem svým! Pak do zahrady své vstoupil a sám sobě ukřivdil říkaje: "Že někdy toto zanikne, si nemyslím, a nedomnívám se, že kdy dostaví se Hodina; a věru i kdybych navrácen byl k Pánu svému, něco lepšího než toto naleznu tam výměnou." I pravil mu druh jeho v rozhovoru: "Chceš být nevděčný vůči tomu, jenž stvořil tě z prachu, pak z kapky semene a nakonec tě obdařil lidskou podobou? Však já hovořím: "On je Alláh, Pán můj, a já k Pánu svému nepřidružuji nikoho. 18:32-38
Majitel zahrady o kterém se hovořilo v této části říká "a věru i kdybych navrácen byl k Pánu svému", což ukazuje, že jeho víra v Alláha a Onen svět není úplná, znamená to tedy, že je pohanem z pochybnosti. Nicméně trvá na tom, že je poslušným věřícím a je si jist, že bude odměněn rájem. Lidé tohoto typu o sobě v podstatě vědí, že jsou pokrytci. Nejlépe je jejich pokrytectví poznat na množství vytvořených nesmyslů, které odpovídají jejich pokřivené víře, a o které tvrdí, že pochází z Koránu. Hovoří o tom verš:
Snaží se oklamat Alláha a ty, kdož uvěřili, avšak klamou jen sami sebe, aniž o tom mají tušení. 2:9

Dvojí pravda: existuje ještě jedna metoda, jak oklamat své vlastní já. Jakmile člověk začne přemýšlet o smrti, přesvědčuje se, že zmizí navždy a bezbolestně. Ovšem zároveň si představuje, že by snad mohl existovat určitý posmrtný život, který Alláh slíbil. Potom znovu uvažuje o první možnosti a nakonec jej zastihne smrt. Žije v tomto stavu nerozhodnosti dokud nezemře.


Následky lhostejnosti



Člověk si během svého života občas připomíná, že na konci jej čeká smrt. Tyto myšlenky se postupně rozvíjejí a časem přichází k vážnému přemýšlení o svém životě. Promýšlí všechno znovu a znovu od začátku. Potom ale začnou pracovat výše zmíněné mechanismy a mlhavý opar lhostejnosti se stává každým dnem nepropustnější. Nevěřící pak očekávají svou smrt v klidu se zcela nesmyslnými pocity. Ovšem přestože si smrt spojují s klidem, spokojeností, tichem a nikdy nekončícím komfortem, Alláh jim určil nekonečný život plný žalu a bolesti. Teprve v okamžiku smrti poznají tuto skutečnost na vlastní oči. Andělé smrti jsou prvními, kteří je budou informovat o jejich prohře. Korán důkladně popisuje stav nevěřících v okamžiku smrti.
A jak jim bude, až andělé je povolají, bijíce je po tvářích a po zádech jejich! 47:27
Nyní se arogance nevěřících změní ve smutek, žal, beznaděj a nekonečnou bolest. Korán o tom říká:
A říkají: "A až zabloudíme kdesi v zemi, což vskutku budeme novým stvořením vzkříšeni?" A přece jen v setkání s Pánem svým nevěří! Rci: "Anděl smrti, jenž vás na starosti má, vás povolá a potom budete k Pánu svému navráceni!" Kdybys viděl, jak provinilci klopíce hlavy před Pánem svým volat budou: "Pane náš, viděli jsme a slyšeli jsme; vrať nás na zem a my zbožné skutky konat budeme, neboť nyní jsme o pravdě přesvědčeni." 32:10-12

Před smrtí není útěku



Mladí lidé nechtějí slyšet o smrti, protože nemyslet na ni, je nejlepším způsobem útěku. Ale stejně jako fyzický útěk není řešením, tak ani nepřemýšlení o smrti nezpůsobí, že se ji vyhneme. Stejně není možné zcela se od těchto myšlenek oprostit. Lidé chtě nechtě, bez ohledu na své cíle, stále nevědomky míří ke své smrti. Není jiné cesty, možnosti nebo řešení. Odpočítávání pokračuje. Kamkoliv se obrátí, všude se s ní setkají. Smyčka se stahuje a vybírá si své oběti. A ještě jednou si připomeňme, že v příkazech Alláha nejsou žádné změny. Smrt nás potká v místě a čase určeném Alláhem v našem osudu. Korán o tomto tajemství říká:
Rci: "Smrt, před níž prcháte, se s vámi věru setká. Potom budete navráceni k Tomu, jenž zná nepoznatelné i všeobecně známé, a On vás již poučí o všem, co jste dělali!" 62:8
Ať kdekoliv budete, smrt vás zastihne, i kdybyste byli ve věžích opevněných. Stane-li se těmto lidem něco dobrého, říkají: "Tohle je od Alláha", však postihne-li je co zlého, tu říkají: "Tohle je od tebe, proroku!" Rci: "Všechno od Alláha pochází!" A co je těmto lidem, že málem nemohou pochopit to, co se jim říká? 4:78
Proto musíme přestat obelhávat sami sebe či zkoušet ignorovat danou skutečnost. Musíme využívat čas, který nám Alláh vyměřil, tím nejvhodnějším způsobem a myšlenkami na Onen svět. Pouze Alláh má vědění, kdy náš čas skončí.

Neviditelná smrt (vypuštění duše) a viditelná smrt (smrt těla)

Už jste někdy mysleli na to, jak vypadá smrt a co se bude dít v okamžiku smrti? Dosud není nikdo, kdo by zemřel, posléze ožil a vyprávěl nám, co se s ním dělo a co cítil. Ani technicky není možné zjistit, jaká smrt je. Ale Alláh, který život a smrt dává, nám o tom vypráví ve Své Knize. Proto jediným zdrojem vědomostí o procesu smrti a lidských pocitů během umírání je Korán. Když sáhneme po Koránu, uvědomíme si zajímavou skutečnost. Popis smrti v Koránu je zcela jiný než smrt, kterou lidé pozorují svýma očima. Na základě některých veršů poznáváme, že umírající člověk je svědkem něčeho zcela jiného, než co ostatní kolem něj pozorují. Hovoří o tom tento verš:
Proč tedy, až duše dostoupí do hrdla, nezasáhnete, zatímco k tomu přihlížíte - a My k tomu jsme blíže než vy, vy však Nás nevidíte. 56:83-85
V jiném verši se říká, že tyto neviditelné děje jsou pro nevěřící velmi těžké.
Nechť nebudí obdiv tvůj jmění jejich ani děti jejich! Alláh si je tím přeje pouze potrestat v životě pozemském a chce, aby duše jejich odešly, zatímco jsou nevěřící. 9:85
..ty, které andělé k sobě vzali, zatímco oni dobré konali; a řeknou jim: "Mír budiž s vámi. V odměnu za to, co jste činili, vejděte do ráje!" 16:32
Tyto verše nás informují o důležité skutečnosti: to, co prožívá umírající člověk, je něco jiného, než co sledují lidé kolem něj. Nevěřící, který zdánlivě umírá klidně, vlastně prochází velmi bolestným procesem.
V súře Al Imrán (Rodina Imrána) se hovoří:
Každá duše okusí smrti.. 3:185
O smrti se zde hovoří jako o něčem k okušení nebo zakušení. To je něco zcela jiného, než co můžeme pozorovat. Nevěřící říkají, že smrt je jen věčný a spokojený spánek. Pokud chtějí ukončit svůj život, hledají způsob, jak usnout v klidu a pohodlí. Mohou vykonat sebevraždu bezbolestně, plynem nebo užitím prášků na spaní, ale nemohou utéci před bolestným vypuštěním duše. Korán popisuje toto trápení nevěřících: jejich duše jsou brány anděly, kteří je bijí po tvářích a po hřbetech:
A jak jim bude, až andělé je povolají, bijíce je po tvářích a po zádech jejich! A to proto, že následovali to, co hněvá Alláha, a nenáviděli to, co se Mu líbí; a učinil marnými skutky jejich. 47:27,28
Nevěřící budou překvapení a zmatení a andělé je budou informovat o jejich věčném utrpení:
Kéž bys jen viděl hříšné v náručí smrti, až andělé rozprostřou ruce své řkouce: "Vypusťte duše své, dnes odměněni budete trestem zahanbujícím za to, že mluvili jste nepravdu o Alláhu, a za to, že pyšně jste se odvraceli od znamení Jeho! Přicházíte k nám nyní osamělí tak, jak jsme vás poprvé stvořili, a zanecháváte za sebou vše, čím jsme vás obdarovali. A nevidíme u vás přímluvce vaše, o nichž jste se domnívali, že budou s vámi jako společníci vaši. Svazky mezi vámi jsou přetrhány a opustilo vás to, o čem jste mylné názory měli." 6:93,94
Kéž bys mohl vidět, až andělé odvolají ty, kdož byli nevěřící, a budou je bít po tvářích a po zádech volajíce: "Okuste nyní trestu spalujícího za to, co ruce vaše dříve prováděly! Alláh však neukřivdí služebníkům Svým! 8:50,51
V Koránu se také nachází popis násilnosti s jakou andělé smrti vytrhují lidské duše:
Při silou vytrhujících.. 79:1
Muslimští komentátoři a exegeti stejně jako evropští překladatelé podávají mnoho různých interpretací názvu této súry a zároveň prvního verše. Nejčastěji přijímaný názor je ten, že se jedná o anděly smrti, kteří vytrhují nebo vytahují duše lidí z jejich těl, tedy lidí nevěřících a zlých.
Však pozor! Až duše vystoupí ke klíční kosti a bude řečeno: "Kdo je zaklínatel?" a ona si pomyslí, že toto je se světem rozluka, a proplete se s nohou noha, v ten den k tvému Pánu všichni hnáni budou. "On almužnu nedával ani modlitbu nekonal, však odvracel se a za lež prohlašoval, a pak ke své rodině pyšně kráčeje se odebral!" Ach běda ti, běda! A znovu běda ti, běda! 75:26-35
V tom okamžiku stojí nevěřící tváří v tvář skutečnosti, kterou celý svůj život popírali. V okamžiku smrti začne jejich utrpení pro největší přestupek, kterého se dopustili: popření Alláha.

Na druhou stranu je smrt počátkem štěstí a radosti pro věřícího člověka. Duše člověka věřícího je vytažena lehce, ve stavu čistoty a klidu:
... při čile prohánějících, při plavně se nesoucích, při usilovně se předbíhajících, při rozkazy uspořádajících! 79:2-5
... ty, které andělé k sobě vzali, zatímco oni dobré konali; a řeknou jim: "Mír budiž s vámi. V odměnu za to, co jste činili, vejděte do ráje!" 16:32
Taková je pravda týkající se smrti. Každý zná fyzickou smrt. Ale nikdo nevidí, že duše nevěřícího je vytahována a bita, nohy se motají, když duše dosahuje hrdla. Skutečná smrt se odehrává v jiném rozměru, tak jak to popisují výše zmíněné verše.

Ovšem určité závěry můžeme učinit i při pozorování fyzické smrti, tak jak ji lidé mohou sledovat vlastníma očima. Fyzická smrt postupně ničí tělo a to pomáhá lidem uvědomit si velmi důležitá fakta. Když lidé umírají, opouštějí svou kůži a tělo a vcházejí do skutečného života. Můžeme to porovnat se svlékáním kůže u hadů. Nicméně to, co se dále děje s tímto "obalem-tělem" má také svůj význam a je to důležité. Zvláště pro ty, kteří tělu přikládají větší váhu než si zasluhuje. Už jste někdy přemýšleli dopodrobna, co se stane s tělem po smrti? Jen si to představte: jednoho dne okusíte smrt a tělo, které jste považovali za své, se stane obyčejným kusem masa. Když zemřete, vaši příbuzní budou uchovávat vaše mrtvé tělo v domě přes noc nebo je hned odvezou do márnice. Nějakou dobu zůstanete tam. Potom vás nějací lidé celého umyjí studenou vodou. Již v této době se znaky smrti stávají viditelné. Zohavení těla začíná. Ovinou vás do kousku látky, vloží do rakve a pochovají. Na hřbitově bude takové ticho, jako obvykle. Od této chvíle nebude mít nic smysl: ani pěkný dům, hezká manželka, nádherná krajina. Vaše tělo se nikdy více nesetká s přáteli. Jediné, co bude mít vliv na vaše tělo bude země, bakterie a červi. Přemýšleli jste někdy o tom, jak budete vypadat po smrti? Jakmile zemřete, na povrchu i vevnitř započnou procesy rozkladu. Velmi rychle, pro nepřítomnost kyslíku, se začnou množit mikrobi, kteří se rozšíří po celém těle. Plyny vznikající v břiše změní tělo k nepoznání. Z důvodu tlaku plynu na bránici začne vytékat krev nosem a ústy. Objeví se velké modřiny. S těmito vnějšími změnami začne také rozklad vnitřních orgánů (plíce, srdce, játra). Nejhorší moment nastane, když plyny, které se hromadí v břiše explodují v místě, kdo je břišní stěna nejtenčí a nevydrží silný tlak. Uvolní se strašný zápach (zápach lidského těla je nejhorším zápachem na světě). Začne se rozkládat maso počínajíc od hlavy. Kůže a měkké tkáně se zcela scvrknou a začne se objevovat skelet. Mozek se začne rozkládat a brzy bude podobný hlíně. Kosti se od sebe oddělí v kloubech a skelet se začne rozpadat. Nakonec z těla zůstane jen kopeček kostí a trocha hlíny. Jestli zemřete po nějaké nehodě a nebudete pochováni, proces bude o mnoho strašnější. Vaše tělo bude okupováno červy, jako kousek masa ponechaný na čerstvém vzduchu. Stanete se hromadou červů. Červi se budou plazit po kostech skeletu až do posledního sežraného kousku masa. Takovýmto způsobem lidský život, který byl stvořen v nejdokonalejší formě, končí ve formě nejhorší. Proč? Alláh nic neurčí zbytečně. Má to důležité poslání. Lidé pozorující tak strašný konec musí pochopit, že nejsou jen svými těly, a že jejich těla jsou pouze dočasným příbytkem (obalem). Musí si uvědomit, že existují i mimo svá těla. Tento podrobný popis byl připraven právě proto, aby lidé pochopili, že nejsou pouze masem a kostmi. Lidé se musí pozastavit nad smrtí a odpudivým koncem svého těla, které používají tak, jakoby měli žít věčně, a kterému plní každou jeho touhu a přání. Toto tělo bude jednou hnít, ovládnou je červi a stane se kostrou.


Postavení osob, které si neberou příklad ze smrti, na Tomto i Onom světě



Většina lidí si myslí, že smrt je koncem jejich života. Ale kdyby se zamysleli hlouběji, zjistili by, že smrt je jen začátkem jiného života. Pro tuto vadnou víru se nevěřící lidé snaží plně využít svůj čas na zemi. Život využívají bez omezení. Namlouvají si, že budou žít ještě mnoho let a dělají si plány daleko do budoucnosti. Myslí si, protože se považují za moudré, že lidé věřící, kteří se připravují na život po smrti na Onom světě, jen ztrácejí čas. Je to jedna z typických metod, kterou satan klame lidi. Korán o tom říká:
Věru ty, kdož kroky své nazpět obrátili poté, co objasněno jim bylo správné vedení, ty satan svedl a našeptal jim jejich počínání. 47:25
On jim slibuje a vášně v nich vzbuzuje, avšak to, co jim slibuje satan, není leč klam. 4:120
Domnívají se snad, že to, čím jsme hojně opatřili z majetků a synů...? Pobízíme je rychle ke konání dobrých skutků, avšak oni o tom nemají tušení. 23:55,56
Nechť nebudí obdiv tvůj jmění jejich ani děti jejich! Alláh si je tím přeje pouze potrestat v životě pozemském a chce, aby duše jejich odešly, zatímco jsou nevěřící. 9:55

Alláh nám ukazuje mnoho znamení, která nám připomínají smrt a Onen svět. Níže uvedený verš ukazuje připomenutí Alláha formou zkoušky:
Což nevidí, že v každém roce jsou jednou či dvakrát vystaveni pokušení? A přece se potom nekají a nevzpamatují se. 9:126
Věřící lidé přijímají z těchto událostí určité závěry, ale reakce nevěřících a vliv na ně je různý. Zkoušejí zapomenout na pravdu o smrti. Zkoušejí klamat sami sebe. Protože Alláh: ..dává jim odklad do lhůty stanovené..(16:61).
A oni si myslí, že ten čas je jim prodloužen k jejich užitku. Ale Korán o tom hovoří:
Nechť si ti, kdož nevěří, nemyslí, že odklad, který jsme jim povolili, je pro ně dobrý; povolili jsme jim odklad jen proto, aby hříchy své ještě rozmnožili, a je očekává trest zahanbující. 3:178
Když člověk vidí, že smrt je již velmi blízko, stává se nejoddanějším člověkem na zemi. Korán popisuje tento stav následovně:
A on je ten, jenž cestovat vám dává po souši i po moři, a když jste na lodi...A plují s nimi pod větrem příznivým a radují se z něho, když se však přižene na ně vítr bouřlivý a vlny se na ně valí ze všech stran a oni si uvědomí, čím jsou obklopeni, tehdy k Alláhu se modlí zasvěcujíce Mu víru svou upřímnou a volají: "Jestliže nás z tohoto zachráníš, budeme věru patřit mezi vděčné!" 10:22
A když uniknou smrti, tito lidé se vrací ke svým starým zvykům a zapomínají na své sliby Alláhovi. A Alláh říká o jejich stavu na Onom světě:
A když je zachrání, hle, znovu páší nepravosti na zemi bezprávné: "Ó lidé, nepravosti vaše se proti vám samým obrátí, vždyť krátké je užívání života pozemského a potom k Nám se uskuteční váš návrat a My vás poučíme o tom, co jste páchali!" 10:23
Zkoušejí klamat v okamžiku smrti:
A když k některému z nich přichází smrt, tu volá: "Pane můj, dej mi vrátit se na zemi, možná že vykonám něco dobrého v tom, co jsem zanedbal!" Však pozor! Toto jsou jen slova, jež pronáší, však za nimi stojí přehrada až do dne, kdy budou vzkříšeni. 23:99,100
Vidíme jejich vadný postoj, když se setkají s Alláhem Všemohoucím:
Kdybys viděl, jak provinilci klopíce hlavy před Pánem svým volat budou: "Pane náš, viděli jsme a slyšeli jsme; vrať nás na zem a my zbožné skutky konat budeme, neboť nyní jsme o pravdě přesvědčeni." Kdybychom chtěli, dali bychom duši každé vedení správné, leč nechť uskuteční se slovo Mé: "Věru naplním peklo lidmi spolu s džiny!" Ochutnejte trestu za to, že jste zapomněli na setkání s tímto svým dnem; My také jsme na vás zapomněli, okuste tedy za skutky své trest nesmrtelný! 32:12-14
A budou trpět v pekle:
A budou tam křičet: "Pane náš, vyveď nás odtud a my budeme dobré skutky konat, nikoliv to, co dříve jsme dělali!" - "Což nedarovali jsme vám věk dlouhý, aby ten, kdo uvažuje, si to mohl uvážit? A nepřišel k vám varovatel? Okuste tedy trestu! A nespravedliví nebudou mít pomocníka žádného!" 35:37
Dokud je nezasáhne smrt, měli by se lidé probudit z hlubokého spánku a uvědomit si pravdu. Protože probuzení v okamžiku smrti jim už nebude nic platné.
Rozdávejte z toho, co jsme vám uštědřili, dříve než každého z vás zastihne smrt a než vykřikne: "Pane můj, kdybys mi mohl dát odklad do lhůty blízké, abych mohl dávat almužny a stát se jedním z bezúhonných!" Ale Alláh nedá odklad duši žádné, když dostaví se lhůta její, a Alláh dobře je zpraven o všem, co děláte. 63:10,11

Co by měl tedy člověk s trochou dobrého úsudku činit? Neutíkat od smrti, ale neustále si ji připomínat. Pouze tímto způsobem se může chovat svědomitě a snažit se dosáhnout skutečného cíle a nedovolit satanovi nechat se zabavit životem na Tomto světě.


Příprava na smrt



Život je místem zkoušek pro lidi. Alláh nám uložil určité úkoly a ukázal hranice našeho chování. Lidé jsou zralí, pokud dodržují tyto hranice a utíkají před tím, co je zakázané. Jejich mysl a svědomí se rozvíjejí. S nemilým osudem se učí trpělivosti, doufají v Alláha a hledají pomoc pouze u Něho. Učí se, jak se chovat k Alláhu, mít upřímnou snahu o dosažení pevné víry v plném oddání se. Chápou dobro, kterým je Alláh obdařil a takto jejich vděčnost, milost a upřímnost k Němu roste.

Řečeno krátce: smrt je klíčem k tajemství našeho života. Lidé na Tomto světě jsou zkoušeni mnoha událostmi a jsou káráni nebo odměněni podle svého chování v těchto zkouškách. Nikdo neví, kdy jeho zkouška skončí. Smrt je daná, jak říká Korán: ...podle zapsané a pevně stanovené lhůty...(3:145). Ten čas může být někdy dlouhý a někdy krátký. V podstatě to, co označujeme dlouhým životem obvykle nepřekračuje 70-80 let. Lidé by místo přemýšlení o tom, jak dlouho ještě budou žít, měli pochopit, že mají určité závazky vůči Alláhu a budou souzeni v Den posledního soudu. Musí žít podle toho, co On ukázal prostřednictvím Koránu. Jinak bude nedostatek přípravy k životu věčnému a promeškání jediné a poslední možnosti, kterou nám Alláh dal, ztrátou ráje navždy. A ti, kteří budou navždy zbaveni přístupu do ráje, nepůjdou nikam jinam než do pekla. Protože není žádné jiné místo mezi nimi. Každá bezcílná minuta je velkou ztrátou a přibližuje nás k tomuto smutnému konci. Lidé, kteří ztrácejí čas, aby uspokojili své vlastní tužby a honí se za neužitečnými záležitostmi, se jistě nebudou chtít setkat se smrtí:
Což nedarovali jsme vám věk dlouhý, aby ten, kdo uvažuje, si to mohl uvážit? 35:37
V tomto verši jsou jasně vyjeveny hodnota a důvod času daného lidem. Je to jednou daná skutečnost a měla by mít v našem životě největší význam. Musíme se připravit na život na Onom světě. Protože smrt na nás čeká. A my zakusíme, co nás čeká po smrti, pouze a jenom my. Týká se to bezprostředně nás samotných.
Vy, kteří věříte, bojte se Alláha! Nechť duše každá popatří na to, co si již dříve připravila pro zítřek. Bojte se Alláha, vždyť Alláh je dobře zpraven o všem, co děláte. Nebuďte jako ti, kdož zapomněli na Alláha a jimž On dal zapomenout na sebe samé - a toto jsou věru hanebníci. 59:18,19



Den zmrtvýchvstání


A naopak, člověk si spíše přeje jednat i dál hříšně a ptá se: "Kdy vůbec ten den zmrtvýchvstání nastane?" Až zrak se oslepí, až měsíc se zatmí, až slunce s měsícem se spojí, tehdy člověk vykřikne: "Kam prchnout mám?" Však pozor! Nebude žádný úkryt znám, u Pána tvého v ten den bude shromaždiště jen! 75:5-12

Předmluva



Víra v Onen svět je jedním z nejdůležitějších témat zmiňovaných ve svatém Koránu. Proto v súře al-Fátiha, která je první súrou v Koránu, je Alláh po označení "Milosrdný" a "Slitovný" popisován jako "Vládce Dne soudného".
Ve jménu Alláha milosrdného, slitovného. Chvála Alláhu, Pánu lidstva veškerého, milosrdnému, slitovnému, vládci dne soudného! 1:1-4
V následující súře (al-Baqara - Kráva) je ve třetím verši řečeno, že věřící lidé věří v neviditelný svět, čímž označujeme něco, co nemůžeme vidět ani pocítit jinými smysly.
Toto Písmo, o němž pochyby není, je vedením pro bohabojné, kteří v nepoznatelné věří, modlitbu dodržují a z toho, co jsme jim uštědřili, rozdávají... 2:2,3
V neviditelném světě nastane oživení po smrti, zmrtvýchvstání, nachází se tam ráj i peklo. V dalším verši je tato víra v Onen svět popsaná jako pevná víra.

Víra v Onen svět je velmi důležitá, protože ukazuje na skutečnou víru. V mnoha verších Koránu jsou připomínáni lidé - nevěřící, kteří nevěří v existenci Onoho světa, ani v to, že může kdykoliv nadejít. Je to proto, že nevěří v Alláha, ale v modly. Nevěřící neví, že Alláh má moc nade vším. Někteří z nich si myslí, že Alláh stvořil všechno a zanechal to svému osudu a vše se rozvíjí samo od sebe. Jiní si myslí, že Alláh stvořil lidi, a oni jsou schopni sami rozhodovat o svém vlastním osudu, jiní zase věří v Alláha, ale neuznávají náboženství. Korán říká:
A neocenili Alláha pravou hodnotou Jeho, když říkají: "Alláh vůbec nic neseslal smrtelníku nějakému!" Zeptej se: "A kdo tedy seslal Písmo, s nímž přišel Mojžíš, aby bylo světlem a vedením pro lidi? Píšete je na svitky pergamenu, které zčásti ukazujete, avšak z větší části ukrýváte. A byli jste poučeni o tom, co jste neznali ani vy, ani otcové vaši." - Rci: "Alláh!" - a potom je nech, aby se bavili svým tlacháním marným! 6:91
Příčinou nevíry nemusí být celkové popření Alláha, ale nedocenění toho, co Alláh učinil, tak jak o tom hovoří zmíněný verš a v důsledku toho popření existence Onoho světa. Lidé zcela popírající existenci Alláha jsou v menšině, a i mezi nimi má část pochybnosti. Proto Korán nehovoří mnoho o úplném popření Alláha. Mluví o modloslužebnících, o těch, kdo popírají oživení po smrti nebo popírají Den spravedlnosti, ráj a peklo.

Víra v Onen svět je vyjasněna podrobně v mnoha koránských verších. Není to něco, co bychom mohli prozkoumat našimi pěti smysly, ale Alláh nám předvádí mnoho důkazů, které jsou více než dostačující, abychom mohli pochopit pravdu. Je důležité, že tyto důkazy sice nepochopíme našimi smysly, ale intelektem. Obyčejný člověk bez problémů zjistí, že vše kolem něho není dílem náhody, ale že se vše rozvíjelo díky neohraničené moci, vědění, vůli a kontrole Tvůrce. Když půjdeme dál, stvoření Onoho světa není pro Alláha nic těžkého. Je to přirozený a logický výsledek tohoto světa a je skutečně hoden Jeho moudrosti a spravedlnosti.

Přestože je vše tak jasné, pro člověka, který strávil celý svůj život v honbě za svými vášněmi, který se celý svůj život bouřil proti přikázáním Alláha, není jaksi užitečné věřit v oživení po smrti, Den posledního soudu a odměnu za to, co činil. Proto volí raději lhát sám sobě a ukrývat ve svém srdci pravdu, přestože dobře chápe, že Onen svět existuje. Začíná nelogicky lhát:
..a dokonce Nám podobenství uvádí zapomínaje na své stvoření a hovoří: "Kdo kosti oživí, když již zpráchniví?" 36:78
Každopádně odpověď je velmi jednoduchá, protože otázka sama nemá smysl, takový člověk jen zkouší lhát sobě samému.:
Odpověz: "Oživí je ten, kdo poprvé je stvořil a jenž dobře o každém stvoření ví. 36:79
Alláh nám ukazuje, že tyto nelogické příklady jsou pro nevěřící typické:
Ti, kdož nevěří v život budoucí, představují příklad nejhorší, zatímco Alláh představuje příklad nejvznešenější - a On věru mocný je i moudrý. 16:60
A říkají: "Což vskutku budeme vráceni v stav původní, až staneme se kostmi zpráchnivělými?" 79:10,11
A nevěřící sami přiznávají, že by z toho neměli žádný užitek:
A připojí: "To věru návrat byl by záhubný! 79:12
Když nevěřící vysloví své iracionální názory, zkouší pro své psychické uspokojení přesvědčit sami sebe:
A přísahají při Alláhu přísahou svou největší: "Alláh toho kdo zemřel nevzkřísí!" Ale On tak učiní podle slibu Svého, jenž se uskuteční - však většina lidí to neví. 16:38
Alláh nám řekl jací jsou to lidé, kteří pronášejí tyto marné řeči a sami v ně věří:
A stvořili jsme věru pro peklo množství džinů i lidí, kteří mají srdce, jimiž nic nechápou, a mají oči, jimiž nic nevidí, a mají uši, jimiž nic neslyší. Podobají se dobytku, ba jsou ještě zbloudilejší - a to jsou ti, kdož jsou lhostejní! 7:179
Co soudíš o tom, jenž učinil si božstvem svým svou vášeň a jemuž Alláh dal vědomě zbloudit a zapečetil sluch i srdce jeho a zastřel zrak jeho rouškou? Kdo povede jej kromě Alláha správnou cestou? Což se nevzpamatují? Říkají: "Neexistuje leč tento náš život pozemský, zemřeme a žijeme a pouze čas nás zahubí!" Však o tom, co říkají, žádných vědomostí nemají a jenom se tak dohadují. 45:23, 24


Skutečnost Onoho světa



Představy, o kterých nevěřící říkají, že jsou nepochopitelné, jako například smrt a oživení, Onen svět, nejsou ve své podstatě tak vzdálené od běžných záležitostí tohoto světa, od skutečností, se kterými se setkáváme každodenně. Takovýmto příkladem může být například spánek a sny. Lidé, kteří popírají oživení po smrti a zkoušejí smrt ignorovat, si neuvědomují, že vlastně každou noc umírají, když jdou spát a ráno, když se probudí, znovu ožijí. Alláh nám říká o spánku v Koránu:
Alláh povolává k sobě duše ve chvíli smrti jejich a ty, jež nezemřely, v době spánku jejich. A podržuje u sebe ty, o jejichž smrti rozhodl, a odesílá ostatní na lhůtu stanovenou. A věru jsou v tom znamení pro lid, který přemýšlí. 39:42
On je ten, jenž vás v noci odvolává a jenž zná, co za dne jste vykonali, a potom vás za dne probudí, aby se dovršila lhůta vám stanovená. A posléze budete k němu navráceni a On vás zpraví o tom, co jste dělali. 6:60
Tyto verše hovoří o tom, že spánek je jako smrt a mezi smrtí a spánkem není rozdíl. Jaké máme vědomosti o tom, co se děje ve spánku a co po smrti? Ve spánku duše opouští tělo a jakmile člověk usne a začne snít, dostane úplně nové tělo a ocitne se v jiném prostředí. Dokonce sám nemůže rozeznat, jestli je to jen sen nebo skutečnost. Pociťuje strach, smutek, bolest i radost. Je si zcela jist, že věci, které prožívá ve snu jsou skutečné. Reaguje na tě tak, jak by reagoval na skutečnost. Kdyby to bylo technicky možné a někdo ve snu by nám začal tvrdit, že to, co prožíváme, jsou pouze pocity a vize, pravděpodobně bychom se rozesmáli a nebrali bychom ho vážně.

Je dokonce možné, že fakticky neexistuje nic fyzického, a vše, co pozorujeme, je jen kombinace našich vizí a pocitů, kterými Alláh zkouší naše duše.
A hle, Alláh ti je ukázal ve snu tvém v menším počtu, neboť kdyby ti je byl ukázal početnější, byli byste ztratili odvahu a byli byste se hádali o této věci, avšak Alláh vás uklidnil, neboť On dobře zná, co hrudi vaše skrývají. 8:43
A stejné je to i v životě:
A hle, On ukázal vám je ve chvíli střetnutí tak, že jevili se zrakům vašim méně početnými, a zmenšil i počet váš ve zracích jejich, aby Alláh mohl rozhodnout věc, jež měla být splněna. A k Alláhu se navrátí všechny věci. 8:44
Alláh nám jasně ukazuje, že všechny vize a pocity, které máme, záleží jen na Jeho vůli, On je jejich tvůrcem a nemají fyzický charakter.
Dostalo se vám již znamení v dvou houfech, jež se střetly: jeden houfec bojoval na stezce Alláha, zatímco druhý byl nevěřící. A zdál se jim druhý houfec na pohled dvojnásobný počtem; a Alláh poskytuje pomoc Svou tomu, komu chce, a věru je v tom poučení pro ty, kdož jsou jasnozřiví. 3:13
Fyzické bytí, o kterém si myslíme, že existuje a události, o kterých si myslíme, že jsme jejich svědky, jsou v podstatě pocity a vizemi, které Alláh ukazuje naší duši. Vše, co se před námi odehrává, stejně jako lidé a věci kolem nás, jsou přítomny jen proto, že je Alláh stvořil. Korán to vysvětluje následujícím způsobem:
Nejste to vy, kdo je zabili, ale Alláh je zabil; a nevrhals ty, když jsi vrhal, nýbrž byl to Alláh, kdo vrhal, aby vyzkoušel věřící zkouškou dobrou od Něho přicházející, vždyť Alláh slyšící je, vševědoucí! 8:17

Na Onen svět a vize a pocity s ním související, je možno vztáhnout stejné zásady. Spolu se smrtí končí poměry svázané s životními podmínkami a tělem. Duše, která je částí ducha Alláha, je nesmrtelná. Věci jako život, umírání, oživení, život na Onom světě, jsou jen pocity, kterými prochází věčná duše. Proto není zásadní rozdíl mezi aktem stvoření tohoto života nebo pekla a ráje. Podobně není žádný rozdíl mezi přechodem z tohoto života na Onen svět a probouzením se ze spánku k životu. Spolu s oživením po smrti, začíná nový život v novém těle, které bude užíváno v nových podmínkách. Když se objeví vize pekla a ráje, člověk tam najde sebe sama. Pro Alláha, který stvořil tolik různých pohledů, zvuků, pachů, vůní a tělesných pocitů v Tomto životě, je jednoduchou záležitostí stvořit nekonečné scény a pocity v životě na Onom světě.
On stvořitelem je nebes a země, a když rozhodne věc nějakou, pak řekne toliko "Staniž se!" a stane se. 2:117

Dalším faktem je, že vize v životě na Onom světě budou výraznější než v pozemském životě, stejně jako život ve skutečnosti oproti snu. Život pozemský je kratší než život na Onom světě, stejně jako je sen kratší než skutečný život. Jak už víme, navzdory všem našim představám, pojetí času je relativní. Něco, co se děje ve snu třeba několik hodin, ve skutečnosti trvá pouze několik sekund. Nejdelší sny trvají podle měření našim současným časem pouze několik minut. A člověk, který sní, může ve svém snu prožít i několik dnů. Alláh nám hovoří o čase jako o relativní veličině v následujícím verši:
Stoupají k němu po nich andělé i duch v den, jehož délka let padesát tisíc měří. 70:4
On rozkaz z nebe na zem usměrňuje a ten pak k Němu vystoupí v den, jehož délka - podle počítání vašeho - tisíc let činí. 32:5
Tak člověk, kterému se zdá, že žije mnoho let, ve skutečnosti žije jen velmi krátký čas v porovnání s časem měřeným v životě na Onom světě. Lidé to dosvědčí na Onom světě sami. Budou říkat:
A pak se Alláh otáže: "Jaký počet let jste na zemi setrvali?" Odpovědí: "Setrvali jsme tam den či jeho část. Zeptej se těch, kdož počítat umějí!" I odpoví: "Setrvali jsme tam pouze dobu nepatrnou, ach, kéž byste byli věděli! Domníváte se snad, že jsme vás stvořili jen bezúčelně a že k Nám nebudete navráceni?" 21:112-115

V této situaci je zřejmé, že ohrožovat své bytí na Onom světě z důvodu upřednostňování pozemského života nemá vůbec smysl. Vše je jasnější, pokud vezmeme v úvahu fakt, že tento život je v porovnání s životem na Onom světě velmi krátký.

Ve zkratce: věci, o kterých si myslíme, že existují a myslíme, že jsou materiální, nejsou ničím jiným než našimi představami, které Alláh ukazuje naši duši. Tělo, o kterém si člověk myslí, že je jeho vlastníkem, je podobně pouze vizí, kterou Alláh ukazuje duši. Alláh může tuto vizi v libovolnou chvíli změnit, podle své vůle. Jakmile tělo člověka, které se zdá být jeho majetkem, mizí z jeho vize a on začíná být svědkem nových a jiných vizí, to je vlastně umírání. Nevěřící si pak začíná uvědomovat, že nekončí způsobem, jaký chtěl a jaký si léta představoval. A začínají se dít následující události:
A pak dostaví se smrti opilost jako skutečnost - a tohle je to, čemu ses vyhnout chtěl! A bude na pozoun zatroubeno - a to bude den trestu slíbeného! A duše každá se dostaví majíc s sebou průvodce a svědka jednoho. "Dosud lhostejný jsi byl k tomuto dni, ale sňali jsme ti roušku tvou, takže zrak tvůj se dnes zaostřil." 50:19-22
A řeknou: "Běda nám! Kdo nás to probudil z místa odpočinku našeho? A toto je to, čím hrozil nám Milosrdný, a pravdu poslové Jeho hovořili!" 36:52
A v té chvíli začne nevěřící litovat, že zde zůstane navěky a nemá žádnou možnost návratu. A je to žal největší z možných.

1. zatroubení na Pozoun

Korán nám říká, že kromě všech stvoření ve vesmíru, také vesmír samotný zanikne. Všechna zvířata i rostlinstvo zahynou, zaniknou i planety a hvězdy. Vše, co bylo stvořeno, zakusí smrt. Všechny lidské bytosti, živé věci, země, slunce, měsíc, hvězdy... krátce řečeno, všechny materiální věci budou zničeny ve dni, který určil Alláh. Korán o tomto dni mluví jako o čase zmrtvýchvstání:
... pro den, kdy lidé před Pána vesmíru předstoupí... 83:6
Stejně jak strašná je smrt člověka, bude strašlivé i zničení vesmíru. Toho dne nevěřící poprvé pochopí velikost Alláha a pocítí to velmi tvrdě. Proto bude Den zmrtvýchvstání pro nevěřící dnem velkého úleku, utrpení, údivu i žalu. Strach člověka ve Dni zmrtvýchvstání bude tisíckrát silnější a neporovnatelný s jakýmkoliv jiným pocitem strachu. Korán popisuje tento den velmi přesně, jeho průběh i reakce lidí.

Počátek Dne zmrtvýchvstání bude ohlášen zatroubením na Pozoun. Bude to první signál k celkového zničení světa i vesmíru. Od této chvíle již nebude návratu. Je to zvuk ukončující život na tomto světě a oznamující počátek života na Onom světě. Zvuk ohlašující strach, horor a zklamání nevěřících, které je bude doprovázet od této chvíle navěky. Je to popsáno v súře Rouchem přikrytý:
Až zatroubeno bude pozounem, ten den bude věru těžkým dnem, pro nevěřící nelehkým břemenem. 74:8-10
Bez jakéhokoliv viditelného a popsatelného zdroje, dostane se tento nepříjemný zvuk do každého místa a všichni lidé rázem pochopí, že je to počátek něčeho důležitého.

Po prvním zatroubení na Pozoun nastane neobvyklý, ohlušující hukot spolu se zemětřesením. V tomto okamžiku si lidé uvědomí, že stojí proti strašnému neštěstí. Pochopí, že to, co patří k tomuto světu, ve skutečnosti nemá žádný smysl. Pouze tento zvuk postačí, aby lidé zapomněli na své majetky na tomto světě a instinktivně začali myslet pouze na útěk. Každý bude mít starosti jen o sebe a nebude se zajímat o jiné:
A až nastane třesk ohlušující, v ten den prchne člověk od bratra svého, matky své i otce svého, družky své i synů svých. Neboť každý člověk v ten den bude mít práci sám se sebou jen. 80:33-37
Když se země začne otřásat, objeví se na povrchu všechna její tajemství a poklady.
Až se země bude otřásat svým zemětřesením, až země svá břemena vyvrhne, člověk se zeptá: "Co se s ní děje?" V ten den bude země vyprávět své děje podle toho, jak jí to Pán tvůj vnukne. V ten den se lidé vynoří v houfech, aby jim byly ukázány jejich činy. A kdo učinil dobra jen za váhu prášku, uzří je, a kdo učinil zla jen za váhu prášku, uzří je. 99:1-8
Na počátku ohlušující zvuk, později zemětřesení, vulkanické erupce a vyvržení všeho, co se nachází pod zemí - bude zničeno vše, co se zdálo cenným na tomto světě. Do této chvíle si lidé cenili svých domů, kanceláří, automobilů, země, ale teď, jen několik minut od začátku zmrtvýchvstání, pochopí, že všechno bylo zbytečné. Vše materiální, čeho si tak cenili, bylo zničeno, jako by bylo jen z papíru. Nic nebude mít smysl, kromě toho, co bylo učiněno pro potěšení Alláha. Přesně tak, jak o tom hovoří Korán:
Až nadejde ten převrat nesmírný v den, kdy člověk si vzpomene na všechno své snažení, tehdy předvedeno bude peklo tomu, kdo uvidí. 79:34-36

Pohromy, které nastanou toho dne, budou nepředstavitelné. Hory, které jsou považovány za nejstabilnější struktury na zemi, se budou pohybovat, hořet a lámat na kousky. V Koránu je to popsáno následujícím způsobem:
Až bude zatroubeno na pozoun jedním zatroubením a země a hory budou zvednuty a rozdrceny úderem jedním, v ten den nezvratná dopadne a nebe se rozpoltí a bude zející toho dne a stát budou andělé na krajích jeho; v ten den osm jich nad sebou ponese trůn Pána tvého. V ten den předvedeni budete a nezůstane u vás skryto nic tajného. 69:13-18
Den rozhodnutí věru přijde v čase určeném; v ten den na pozoun bude zatroubeno a v zástupech dostavíte se a nebe se otevře a branami stane se a hory se do pohybu dají a budou přeludem. 78:17-20
...až hory se z místa pohnou.. 81:3
...a hory podobat se budou rozcupované vlně. 101:5
Ten den již budou lidé vědět, že existuje moc schopná rozdrtit hory v prach, hory, které jsou z kamenů, skal a země. A tou mocí není to, co nazýváme "přírodními silami". Nyní ani "matka příroda", které je připisována schopnost stvořit sebe samu, nemůže zadržet své zničení. Teď lidé uvidí skutečnou moc, kterou předtím připisovali někomu nebo něčemu jinému. Ta moc, jakou si nikdy ani nezkoušeli představit, je teď bude obklopovat ze všech stran. Pravdu, kterou nechtěli poznat ani rozumem ani srdcem, nyní poznají se zděšením. Ten úděs se ani nedá popsat. Zoufalství bude obklopovat vše živé i neživé. Lidské bytosti, zvířata, příroda, vše bude pod kontrolou té moci. Teď už hory nebudou těmi obřími horami, moře nádhernými moři, nebesa těmi nedosažitelnými nebesy.
Naše omezená mysl je nedostačující, aby mohla docenit a pochopit jak velký bude panovat strach. Jedním z příkladů, které nám Alláh ukazuje, aby popsal hrůzy Dne zmrtvýchvstání je oceán. Oceány, které jsou největší masou na zemi a jsou zdrojem života, se budou vařit jako voda v čajníku a hořet jako benzín. Hovoří o tom tyto verše:
..až moře se povaří a duše až se spáří.. 81:6,7
..až se moře rozlijí.. 82:3
Zničení ve Dni zmrtvýchvstání se nebude týkat pouze země, ale také prostoru a celého vesmíru. Jak zanikne země, podzemí, hor a moří, budou také zničena nebesa, měsíc, slunce, hvězdy a planety. Korán hovoří:
Až hvězdy pohasnou, až nebesa se roztrhnou, až hory rozprášeny budou.. 77:7-10
Nebesa vždy chránila lidstvo. Nyní vzduch, atmosféra, která umožňovala přežití člověka, bude připomínat roztavenou měď. Vzduch vyplní plíce, bude pálit a ničit a ne udržovat život. Korán říká:
V ten den nebe bude roztavené mědi podobné. 70:8
Výbuchy vulkánů a zemětřesení, kterých jsme svědky v současnosti, a o kterých víme, že přece jednou skončí, vyvolávají strach a zděšení. Ale Den zmrtvýchvstání nebude podobný ničemu, co jsme dosud poznali. Zničení, která nastupují jedno po druhém budou důkazem, že vše podlehne destrukci bez možnosti navrácení k původnímu stavu. Takto hovoří Korán:
Až se nebe rozpukne, až se hvězdy rozptýlí, až se moře rozlijí.. 82:1-3
Až se nebe rozštěpí a uposlechne Pána svého a své povinnosti zadost učiní.. 84:1,2
Až slunce bude svinuto, až hvězdy pohasnou, až hory se z místa pohnou, až březí velbloudice bude zanedbána a divoká zvířata shromážděna, až moře se povaří a duše až se spáří.. 81:1-7
Čas určený lidskému rodu skončí a lidé budou probuzeni největší možnou hrůzou. Jejich bezstarostný sen skončí a každý pochopí, kdo je Pánem všehomíra a života.
Oni neocenili Alláha podle ceny Jeho skutečné, ačkoliv země celá bude v hrsti Jeho v den zmrtvýchvstání a nebesa budou svinuta v pravici Jeho. Sláva Jemu, jenž vznešenější je než vše, co k Němu přidružují! 39.67
Údělem lidí bude zděšení a údiv pro jejich bezstarostný život na Tomto světě. Čím méně je člověk připraven na Den zmrtvýchvstání, tím větší bude jeho zděšení. Bude tak velké, že děti zešediví:
Jak chcete se chránit - jste-li nevěřící - přede dnem, jenž děti šedovlasými učiní, v němž nebe se rozpoltí a slib o něm daný se vyplní? 73:17,18
Ti, kteří si myslí, že Alláh o nich neví, co činí, brzy pochopí, že jsou nešťastníky. Že jim byl dán čas jen do Dne zmrtvýchvstání. Protože Alláh:
..pouze odklad jim dává do dne, kdy oči budou vytřeštěny.. 14:42
V jiném verši je údiv a zděšení nevěřících popsáno takto:
Roztříštění! Co je to roztříštění? Víš ty vůbec, co je to roztříštění? V ten den budou lidé jak můry rozptýlené a hory podobat se budou rozcupované vlně. Tehdy ten, jehož skutků váha bude těžká, se octne v blaženém žití, zatímco ten, jehož skutků váha bude lehká - Propast bude jeho mátí. Víš ty vůbec, co je to Propast? Oheň planoucí! 101:1-11
Dokonce nejsilnější svazek, jakým je láskyplný vztah matky se svým dítětem se rozpadne. Těhotná žena ze zděšení potratí své potomstvo. Lidé z velkého šoku ztratí zdravý rozum. Budou se chovat jako opilí, ale ne z důvodu opilosti, ale šílené paniky tohoto dne.
Lidé, bojte se Pána svého, neboť otřesy Hodiny budou věcí nesmírnou. V onen den, až ji spatříte, každá kojící opustí dítě, jež kojila, a každá těhotná potratí plod svůj; tehdy uvidíš lidi jako opilé, aniž se opili. Avšak trest Alláha bude strašný. 22:1,2
V tento den přepadne všechny pocit beznaděje. Nebude místa úkrytu, nebude nikoho, kdo by mohl pomoci. Zmrtvýchvstání ovládne celý vesmír. Jakkoliv se lidé zajistí technikou, kamkoliv se ukryjí, neštěstí je dostihne. Dokonce hvězdy ztratí svůj třpyt a dopadne na ně zničení:
Až slunce bude svinuto, až hvězdy pohasnou.. 81:1,2
Zavládne pocit naprosté beznaděje:
Až zrak se oslepí, až měsíc se zatmí, až slunce s měsícem se spojí, tehdy člověk vykřikne: "Kam prchnout mám?" Však pozor! Nebude žádný úkryt znám, u Pána tvého v ten den bude shromaždiště jen! 75:7-12

pokračování příště inshaALLAH
26.01.2008 09:39:29 | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se